ŠIKANA, ANOREXIE A SEBELÁSKA.

Poslední dobou se s videi a články na téma šikana, anorexie a sebeláska doslova roztrhl pytel. Já jsem za to ráda, protože youtubery a blogery sledují hlavně děti, které si z nich často dělají idoly a přebírají jejich názory.


Bývalí spolužáci si mě sice občas dobírali a většinou jsem pro ně byla dobrá jen kvůli tomu, že jsem jako jediná nebyla líná a dělala úkoly, ale šikanu si pod tímhle nepředstavuji. Okolo mě bylo ale hodně lidí, kteří byli šikanovaní. Většinou kvůli vzhledu, stylu oblíkání a penězům. A nejvíc mě zaráželo, že ti, co šikanovali, nebyli žádní modelové nebo modelky a dokonce ani neměli dobrý styl oblíkání. Asi jen měli ten dar zfanatizovat lidi okolo sebe, aby si taky rýpli. Jedna urážka přece nikomu neublíží, ale když se k tomu přidá celá třída, tak je těch urážek hned několik. A pak šikanovaný jedinci začnou uvažovat: "Třeba mají pravdu. Jsem asi vážně ošklivej." Začnou věřit lži ostatním. A už to jede. Ale šikana není jediná věc, která v nás pěstuje pocit méněcennosti. Vlastně i společnost od nás očekává, že budeme dokonalí. Kluci svalnatý a holky hubený. Ale to by bylo na dýl.

Do anorexie jsem se naštěstí taky nedostala, ale bývalou spolužačku do ní dostala vlastní máma. Jaký to musí asi být, když vám vlastní máma říká, že byste měli zhubnout? Podotýkám, že ta holka měla možná tak o 5 kilo víc než já, než se do anorexie dostala.

Dřív jsem nesnášela to, jak vypadám. Moc vysoké čelo, hodně pih a velký prsa. Dokonce jsem i hledala na netu operace na zmenšení prsou a každý večer jsem kvůli tomu brečela. Pak mi jeden kluk napsal, že právě ty pihy mě dělají jedinečnou a nemusím mít nulky jako každá druhá. Já se někomu líbila. A něco se ve mně zvrtlo, nechala jsem si narůst vlasy, abych neměla ofinu, a už mi nevadilo, že mám vysoké čelo. Dokonce bych teď chtěla mít i víc pih. A prsa? Nemusim je mít přece malý jako každá druhá. Povznesla jsem se nad tím a teď bych nechtěla vypadat ani jako Kylie Jenner. Mám se ráda taková, jaká jsem. Dokonce si i myslím, že jsem hezká. A pokud se ptáte, co to bylo za kluka, který mi zvednul sebevědomí, tak to je ten, který mi právě teď chrápe v posteli.

A jak jste na tom se sebeláskou vy?
Mějte se rádi, Míša.

40 comments

  1. Krásny článok! Musím povedať, že niektoré youtuberi a bloggeri tieto články píšu kvôli tomu, aby sa priznali a nejako povedali mladším generáciám a tým, ktorí ich sledujú, aby sa do toho nedostali, ale niektorí to robia naozaj len kvôli tomu, aby mali nejakú sledovanosť, čo ma občas trochu mrzí..
    Inak sebaláska je veľmi ťažká, viem to aj na vlastnej koži, pretože nie vždy sme dobrí pre seba a nie ešte pre všetkých naokolo.
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    ReplyDelete
  2. Úžasný článek Míšo :) Mám ráda tvůj blog :) A máš pravdu. Každý by se měl mít rád takový jaký je a nehledět na to co říkají ostatní. Ja si prošla šikanou, není to nic příjemného ale díky těm lidem jsem si uvědomila že jsem lepší jak oni.změnila jsem školu našla si kamarády ale porad jsem se nemela rada nelíbila jsem se sama sobe. Ale pak přisel do mého života někdo kdo mi otevřel oči a naučil me mit se rada takovou jaká jsem. Už jsme spolu 6,5 roku a ja jsem mu moc vděčna za to ze mi pomohl :)

    ReplyDelete
  3. Moc krásně napsané! Vystihla jsi přesně ty podstatné body. Já se mám poslední dobou taky docela ráda a musím říct, że jsem najednou o hodně veselejší a uvolněnější :) jinak s Adamem máš vážně štěstí, moc vám to přeju! :)

    ReplyDelete
  4. Krása.Já osobně trpím podobným problémem.Připadám si tlustá,škaredá a nedokonalá.Asi to ve mě už vypěstovaly soc. sítě,nebo já nevím co,ale každý den mi v hlavě hraje myšlenka ´´Nejez tak moc,budeš tlustá´´ A abych se přiznala,zhubla jsem 5 kg.Takže na 171 cm vážím 55 kg,a i když je to váha,kterou jsem dlouho chtěla,pořád si nepřipadám hezká.Malá prsa,žádný zadek a břicho není ploché tak,jak bych chtěla.Ale pořád mě dělá šťastnou to,že se někdo,koho znám,netrápí takovýma věcma :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju! :) Myslím si, že si tím projde každá holka i kluk... Přeji ti, aby se to zlepšilo. :)

      Delete
  5. V dnešnej dobe by každé druhé dievča chcelo byť ako tá ,,dokonalá" modelka na Instagrame. Bohužiaľ im nedochádza, že sú krásne také, aké sú a že nie všetky fotky na Instagrame sú úplná pravda.

    ReplyDelete
  6. V dnešnej dobe je oveľa viac vonkajších vplyvov pre mladých a nie sú to len blogery a youtubery. Vychudnuté dievčatá môžu vidieť v každom časopise či reklame a potom si povedome vsugerujú, že to tak je správne a je to krásne a keď chú byť aj oni pekné, musia mať také postavy. Alebo ako si spomínala, aj šikanovanie či len nevinné narážky môžu spustiť celú lavínu. Jednoznačne by sa mala každá milovať taká, aká je a zbytočne sa neprirovnávať k ostatným, aj keď u mladších dievčat je to veľmi ťažké vysvetliť.

    Saja Frey blog

    ReplyDelete
  7. Možná by se to s tou sebeláskou nemělo zas tak přehánět...každej prostě neni krásnej a to že si to bude namlouvat ho ani krásnějšího neudělá. člověk by si měl možná přiznat že je hnusnej, k ničemu a radovat se třeba s toho že je aspoň živej, vydechuje oxid uhličitý pro rostliny, nebo že neni zavřenej v blázinci.

    Upřímně nikdy mi nezvedlo sebevědomí když mi někdo řekl že sem krásná, máme totiž doma zrcadlo...a kluk co chrápe v mý posteli občas prohodí že by mi neuškodila plastika prsou jestli se tomu při velikosti -10 dá ještě tak řikat nebo rovnou pytel přes hlavu...lepší když ti někdo upřímně řekne že vypadáš jak pytel sraček než nějaký falešný kecy :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. A cenu za nejupřímnější komentář vyhrává... :DD

      Delete
    2. řekni že já, řekni to ŘEKNI TO!! :DD
      (hlavně to neber jako narážku na tebe nebo tvůj vzhled...když je někdo fakt hezkej je dobře že to o sobě ví! :D )

      Delete
  8. Super článok! Súhlasím. Na základnej som si prežila šikanu a tiež som sa takmer dostala do anorexie. Teraz je to iné, ale stále sa sebeláske učím... je to beh na dlhú trať.

    SlavikStories
    Čítanie je sexy

    ReplyDelete
  9. Moc hezký článek :) Když si vzpomenu na základní školu, zvedá se mi žaludek. I když jsem byla tišší a nevýrazná, šikaně jsem se naštěstí vyhnula. Pár poznámek a rýpnutí jsem samozřejmě schytala, ale i tak si myslím, že jsem měla dost kamarádů. Ale když si vzpomenu na jiný děti, uf.. děcka fakt umí být zlý.. Svý pihy jsem taky dost řešila a když jsem je začala mít ráda, tak mi z obličeje uplně zmizely :/ Fakt pecka :D a co se prsou týče, já jsem měla (mám) opačný problém s malými prsy. Dřív jsem to taky často oplakávala, teď už to moc neřeším, i když věřím, že to má stále vlil na mý nízký sebevědomí. Chce to ještě zapracovat :)) Každopádně děkuji za Tvůj článek, že jsem se zas na chvíli mohla zastavit a zamyslet se sama nad sebou!

    Faceless-me

    ReplyDelete
  10. Ta poslední věta, to je moc hezký :D Já jsem odobné problémy naštěstí nikdy neměla, ale dost nízké sebevědomí a nenávist k sobě samé, tím jsem si prošla a užila si to víc než dost. Nikdo mě z toho nedostal, to až já sama, ale byla to dlouhá, dlouhá cesta plná bolesti, než jsem pochopila, že nenávist k sobě samé rozhodně není cesta. I to byl pro mě potom jeden z impulsů, proč jsem začala psát blog - abych alespoň trochu pomohla holkám, které na tom jsou nebo byli podobně jako já.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju! :D Tak to ti gratuluju a přeji hodně štěstí, na tvůj blog se ráda podívám! :)

      Delete
  11. Tak tohle je jeden z nejhezčích článků, který jsem kdy četla! :) Mám ekzém, jednu dobu jsem vypadala naprosto příšerně. Zrovna jsme se měli fotit se třídou a dokonce se ke mně doneslo, že spolužačky odmítaly být se mnou na jedné třídní fotce. (Nechápu, jak mohou být tak pokrytecké, mimochodem.) A já se do focení stihla zázračně vyléčit. Ne úplně, ale naučila jsem se ty zbytky ekzému brát za své a nic si z nich nedělám. ^^

    Ronnie

    ReplyDelete
  12. Moc hezký článek. Já byla trošku šikanovaná, ale naštěstí jen na prvním stupni. Nechápu lidi, kteří mají potřebu někoho srážet a dělat mu ze života peklo. O to víc si vážím lidí, kteří mají pochopení a dokáží naopak pochválit a povzbudit :)
    www.lifestylebymaky.blogspot.cz

    ReplyDelete
  13. Skvělý, pozitivní článek! :)
    Já jsem kvůli vzhledu nikdy přímo šikanována nebyla, ale když jsem jako děcko začala závodně lyžovat, nikdy jsem do týmu pořádně nezapadla a mezi všemi těmi malými dětskými talenty jsem byla trochu odstrkována. Postupně jsem se naučila moc nevyčuhovat a držet pusu, protože jsem stejně nikoho nezajímala. Lyžování jsem asi po šesti letech nechala, nicméně ve skupině jsem vždycky ta nejtišší, což je často problém.
    S negativními komentáři na vzhled ostatních, se setkávám i teď, v pátém ročníku osmiletého gymplu, kdy už by člověk měl dostat trochu rozumu. Ale oni budou stále za zády urážet lidi s nedokonalou postavou, tváří či stylem oblékání. A co je horší, když je holka moc hubená nebo nosí moc make-upu, už je to podle nich taky špatně. O homofobních narážkách raději ani nebudu začínat.
    Upřímně bych ráda byla ten typ člověka, který se postaví za ostatní a pěkně všechny zlé jazyky pošle do příslušných míst, kam slunce nesvítí. Ale jsem prostě srab a za to se nesnáším.
    http://burrowofthebookworm.blogspot.cz

    ReplyDelete
  14. Krásně napsaný článek. To co se poslední dobou je strašné. Sice tu tyto problémy byly vždy a vždy budou, ale jsem ráda, že aspoň ti youtubeři říkají svým sledovatelům, co je špatný. Snad se to zlepší.
    Jak to mám se sebeláskou ? Abych pravdu řekla, nikdy jsem se sebou nebyla spokojená. Měřím něco okolo 168 cm a myslím si, že na svojí výšku vážím moc. Nějakých 64 kg. Stydím se za to. Ale už jsem se začala smiřovat s tím jak vypadám. Už nečtu každý den články o tom, jak zhubnout. Jediný s čím nejsem ještě smířená je břicho. Jinak jsem dejme tomu sama se sebou spokojená. A to díky pohybu, který ve mě probudil nový přírustek v rodině a to pes. Nebo díky okolí a kamarádům. Někteří lidé mi i říkají, že bych se měla toho jak teď vypadám držet. Sice jim to tolik nevěřím, ale mám z toho dobrý pocit. A to je hlavní však ?

    ReplyDelete
  15. Ahoj Míšo, moc se mi tvůj článek zalíbil. Moje sebeláska taky nebyla bůhví jak velká. Měřím 155cm a je mi osmnáct. Moje prsa by si mohla přát každá holka, ale já za ně vždycky trpěla. Až moc rychle mi vyrostly a na moji výšku to není nic moc. Hrozně jsem se kvůli tomu trapila a ještě nedávno jsem taky přemýšlela o zmenšení, ale pak jsem si řekla, že takových holek je hodně a kamarádi mě mají rádi takovou, jaká jsem, takže nemám proč být za sebe stydlivá. Dneska si o sobě myslím, ze jsem celkem hezká a umím s tím žít:-) Děkuju za tenhle clanek, hodně mě motivoval <3

    ReplyDelete
  16. Ahoj Míšo, tak jsem ráda, že jsem se konečně dostala na tvůj blog a hned po chvilce čtení se mi tady moc líbí. :) Jsi sympatická fajn holka a máš rozumné názory. Já osobně jsem si prošla šikanou, naštěstí mě to v současné tobě moc netrápí, ale tehdy mě to opravdu mučilo, protože to úzce souviselo s mým oblíbeným kroužkem a nic není horší, než když narazíte na nějakou takovou věc v rámci svého koníčku.
    Hrozně vám to s Adamem přeju, je to super kluk a jste moc hezký pár. A měl pravdu, náhodou jsi pěkná. Ten přirozený typ holky, která se nemusí malovat. Já sama se maluju jen na neobvyklé akce (například divadlo) a nebo když mám chuť. A to rozhodně ne přehnaně. Ty umělé holky nejsou vůbec hezké. :)
    Článek chválím a myslím, že sis získala novou čtenářku. :D

    ReplyDelete
  17. Ahoj Míšo, krásný článek. Máš pravdu, že je důležité, mít rádi sami sebe. Ale je těžké mít ráda sama sebe a vyhovovat i ostatním. Moje sebeláska nikdy nebyla nějak velká, ale snažím se aby rozkvetla. ♥♥

    ReplyDelete
  18. Ahoj Míšo. Na tenhle článek ti můžu říct jenom děkuju. Děkuju, že jsi ho napsala. Jinak... asi vím, jak se ta spolužačka, kterou do anorexie dostala máma cítila... Já anorektička ani nic takového nejsem a možná i proto doma každý den poslouchám jak jsem tlustá jako prase (což jsem), že bych měla zhubnout, nežrat atd... (normálně takhle nemluvím teď jen cituju co poslouchám). A šikana? Jo to je v mém životě taky kapitola sama pro sebe... Střední škola, nový lidé a spousta spolužaček co u nás určují kdo se jak má oblíkat a jakou má mít postavu... Druhým rokem to tak je a nikdo to neřeší... Je to smutné. :(

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já taky děkuju... :) Pokud je někdo při těle, cítí se dobře a neohrožuje to jeho zdraví, tak nevidím důvod, proč by měl hubnout. Byla by nuda, kdyby všechny holky měly 90-60-90. A každému se líbí něco jiného. :)

      Delete
  19. No,ten konec mě zarazil.. skvělý! :)

    ReplyDelete