13. 1. 2017

PRVNÍ RANDE.

Všechno je jednou poprvé a každý má o tom svém jiná očekávání. Já si například pod pojmem první rande vždy představovala něco ve stylu romantické večeře při svíčkách, pikniku na rozkvetlé louce či procházce po večerní Praze.



Nevím, kde se ve mně vzala odvaha napsat jednomu lamači dívčích srdcí ze základní školy mé kamarádky, jestli by se mnou nechtěl jít ven, ale k mému překvapení s pozváním souhlasil. V tu chvíli jsem byla štěstím bez sebe. Můj mozek začal pracovat a vytvořil se v něm celkem důležitý dotaz: „Co si asi tak vezmeš na sebe?“ Podle mého módního vkusu v roce 2012 jsem zvolila napodobeniny vysokých Conversek zdobené decentním řetízkem, mikinu s potiskem americké vlajky a poděděné džíny po mámině kamarádce.

Ani jeho outfit bych určitě nezařadila mezi ty nejlepší. Přijel totiž na kole, a jak jsem se v ten den dozvěděla, tak vhodný cyklistický úbor se skládá z elastického oblečení. Bylo zajímavé vědět hned na prvním setkání, na čem jsem. Naštěstí náš vztah“ nedošel ani k objetí, takže jsem se o něm další podrobnosti z jeho intimní stránky nikdy nedozvěděla.

Už od rána jsem cítila napětí v břiše. Pro upřesnění to rozhodně nebyly motýlky ani prdy, ale stres, který je v mém životě vždy na prvním místě, co se týče poznávání nových věcí. Takže jsem se celé rande jen klepala, držela se za břicho a měla v puse nedostatek slin, což mohlo vypadat jako nějaký nácvik na talentové zkoušky do Dobřan. 

Ahoj, řekla jsem nejistě, jelikož opravdu nevypadal tak jako na fotkách. On si pravděpodobně pomyslel to samé, protože se tvářil úplně stejně jako já. Po minutě mlčení se mě zeptal: Nezajdeme na nanuk? Taky mě mohlo napadnout, že by nebylo od věci si s sebou vzít peněženku. Ale já u sebe nic nemám, odpověděla jsem s kapkou trapnosti v mém tónu hlasu. Podíval se na mě, jako kdybych mohla za všechny války i v paralelních dimenzích a asi mu přišlo hloupé mi říct jen: Tak nic. 

Vybrala jsem si tedy nanuk Míša. Přišlo mi to v tu chvíli vtipné. Protože já jsem Míša a ten nanuk... No, nic. Sedli jsme si a mlčeli. A jaká je tvoje oblíbená barva? zeptala jsem se nejistě. Touto otázkou jsem totiž chtěla nějak prolomit ledy mezi námi, ale očividně snažit si vybavit dotazník, který jsme dělali předchozí den na němčině, nebyla ta nejlepší volba. Po trapných dotazech z mé strany jsem usoudila, že by to ještě mohla zachránit procházka lesní cestičkou provoněnou čerstvě rozkvetlými jarními květinami, keři a stromy. Nezachránila.

Ještě toho dne jsem děkovala Bohu za to, že tyto otřesné 2 hodiny skončily a slibovala jsem mu, že zbytek roku a možná i ten následující na žádného kluka ani nepomyslím. Moje druhé rande proběhlo o 2 roky později a naštěstí dopadlo úplně jinak, ale o tom třeba někdy příště.

A jak vzpomínáte na své první rande vy?
Přeji krásný zbytek dne, Michaela.

33 komentářů:

  1. krásný a fakt humorný článek. jsi skvělá (jinak kdybys chtěla, můžeš se někdy kouknout na můj začínající blog: http://wp.gymroznov.cz/majda/ )

    OdpovědětVymazat
  2. Top článek! :D Tyhle vtipné příběhy ze života mám ráda. :D :)
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :) Budu se snažit někdy něco takového napsat znovu. :DD

      Vymazat
  3. Hahaaa, vis ze jsem to měla asi dost podobný, dotazník proběhl taky se směju se tomu doteď :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem fakt ráda, že nejsem jediná! :DD

      Vymazat
  4. Vzhledem k mé extrémně introvertní a stydlivé povaze mám podobné pocity nejen při prvním rande, ale při jakémkoli setkání s lidmi, které neznám :D Musím říct, že je to opravdu stresující a vyčerpávající, ale holt je to už moje asociální povaha :D :)
    LOVELY IMPERFECTIONS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Nechápu proč se stresuju, i když jdu do blbýho O2 si nechat oříznout simku a mou řeč si připravuji alespoň dva dny dopředu. :DD A volání. To absolutně nedávám. :DD

      Vymazat
    2. To jako já, když jdu nakupovat a nebo nastupuju do autobusu! Už několik minut před příjezdem si chystám řeč! :D

      Vymazat
    3. Ach holky mám to úplně stejně :D Jsem ráda, že nejsem sama taková "divná". Nenávidím spontánní situace ve kterých se po mě chce abych mluvila. Nikdy nevím co říct a když na to vzpomínám večer v posteli, tak si říkám, že nic trapnějšího se mi stát nemohlo :D

      Vymazat
  5. Tak to teda muselo byť! Vždy je najhoršie, ked nastane to trápne ticho a človeka vtedy akurát nič nenapadá. :/

    ORLLING

    OdpovědětVymazat
  6. To jsou ty úsměvné vzpomínky. :D Také bych se pochlubila, ale není čím. Ono, když vypadám na třináct...čemu se taky divit. :D A z otázky: ,,Patnáct už vám bylo?" (Velice podobné tvému zážitku s občanku,) vždycky šílím. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Moc zajímavý příběh ze života. Vždycky si něco takového rád přečtu :D
    Doufám jen, že moje první rande nebude mít takovou trapnou náladu :D
    PS: Je mi 17 a ještě jsem nikdy neměl holku, je to hodně špatné nebo ani zatím ne? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě to je úplně normální a i lepší, než mít v 17 bohaté zkušenosti. :D Ale proti gustu... :D

      Vymazat
  8. Z našich konverzací na IG jsem si myslel, že nejsi až tak moc velký stydlín... Obzvlášť v tom období...

    Každopádně moje první rande proběhlo tak, že jsem jí vyzvedl z domu a šli jsme na místo, kde rád chodím i dnes (takové klidné místečko uprostřed města, kde málo kdo chodí a ani zvuky města tam moc nedoléhají-dává mi prostor pro přemýšlení) a popravdě jsem tak nervozní nebyl... Přezdívka Panda ke mně vážně sedí... (Jsem pohodář) a nervozita odpadla po tom, co jsme spolu začali mluvit o běžnějších věcech...

    Jinak co si tady čtu ostatní příspěvky, tak evidentně nejsi jedinná a tvůj příběh s O2 taky pobavil...
    Mimochodem jsi pěkná romantička. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že příběhy s tipováním mého věku by mohly být další v pořadí. :DD

      Vymazat
    2. Hmm, cítím, že těch storek bude hned na 2 příspěvky. :-) Jsi takový kulíšek, od kterého by nikdo netipoval plnoletost. :-)
      Kdybych nevěděl, tak dle fotek bych ti tipoval 16 let. :-)

      Vymazat
  9. tohle mě baví :D . Píšeš úžasně a vždy mi zvedneš náladu :) . Pokud Ti to nevadí, tak se zeptám na něco osobnějšího. To druhé rande bylo s Adamem? Samozřejmě nemusíš odpovídat :)

    OdpovědětVymazat
  10. Mé první rande bylo, když mi bylo asi 11 a půl roku, s mým kamarádem �� "chodili" jsme spolu asi dva měsíce a pak jsem se s ním z neznámých důvodů rozešla. Přestali jsme se bavit asi 2 roky (já ani on nevíme proč) a kdyby ho nenapadlo si mě o prázdninách přidat do přát na FB, tak se doteď nebavíme a jen na sebe při potkání ve škole nebo v Šantovce (obchodní dům v Olomouci) na sebe čučíme jako by jsme se v životě nepotkali ���� takže jsem ráda že jsem nepřišla o tak super kamaráda jako je on �� Znám ho tak 7 let určitě. Ale když bse o něm zmíním, tak kamarádky hned jakože ho chci a takový sra**y �� snad chápeš ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, přesně to s těma "kamarádkama" jsem měla na ZŠ. -_- :D

      Vymazat
  11. Skvelý článok! Poznám viacero dievčat, čo zažili niečo podobné :)
    Caroline

    OdpovědětVymazat
  12. Toto je super článok :D Och ja si spomínam, že moje prvé rande bolo len taká nočná zimná prechádzka po sídlisku :D a ten chalan sa ma celý čas hanbil pobozkať :D až keď som zatvorila dvere od vchodu mi volal, že či ešte môžem na chvíľku vyjsť von :D

    LadyinBlack

    OdpovědětVymazat
  13. Vždy, když mám blbý den, vrátím se k tomuto článku a řeknu si, že někdo je na tom zkrátka hůř než já :D
    Děkuji ti za příjemné čtení všech tvých článků. ♥

    OdpovědětVymazat
  14. Asi si uplně nepamatuju na moje první rande, ale pamatuju si na první s mým prvním "pořádným" přítelem :D
    Měli jsme sraz na Můstku u Starbucksu.. a PŘIŠEL POZDĚ. Takže hned na první dobrou jsem byla naštvaná. Na sobě měl tepláky, tričko, vansky a takovej ten fotbalovej batůžek od Niku, co mu dala kdysi bejvalka (to chceš přesně na prvnim rande slyšet :D).. a v tý kavárně z něj vytáhl asi 3 knížky na povinnou četbu tenkrát ještě na maturitu a já si říkala "panebože, kterej hokejista ze Sparty vážně čte knížky na maturitu?" (když já v tý době měla přečtenou asi tak jednu). No, po půl roce když jsme na to vzpomínali se mi přiznal, že ani jednu z nich nečetl a jen je vyzvedával spolužačce z knihovny :D Nicméně po tom prvním rande jsem o něm neměla zrovna dobrý mínění :D ... a pak jsme spolu byli dva a půl roku :D
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat