Řekni mi, řekni



Před pár dny jsem nenápadně požádala Kristýnku o pár odpovědí na mé záludné otázky. Týna začíná se skvělým projektem Za normální holky a mimo to žije už 4 roky v Austrálii. Otázky jsem pečlivě vybírala tak, abyste se dozvěděli něco o projektu a i o jejím pobytu v Austrálii.

Mohla bys ve zkratce představit svůj projekt?

Můj projekt je unikátní projekt pro ČR a SR, ve kterém se snažím všem holkám a ženám bez cenzury ukázat, že dnešní ideál o kráse je falešný až zvracený, a vrátit je zpátky nohama na zem. Podtrhuji přirozenost, s vtipem si sem tam udělám legraci ze sebe i ostatních, sdílím příběhy dalších a tvořím komunitu dívek a žen, které mediální šikaně chtějí říct stop a vzájemně se podpořit. Takový tlak totiž může vést k mnohem horším problémům, než jen malé sebevědomí.

Jak tě vůbec napadlo s něčím takovým začít?

Začalo to náhodou. Před rokem jsem spustila blog o mých cestách po Australských ostrovech, Brazílii, Fiji... Najednou jsem si na všech možných kanálech a sociálních sítích začala všímat, jak nereálné vize ohledně vzhledu se všude prezentují jak goals, dreams atp. Naštvalo mě to, protože všude bylo najednou milion tutoriálů na make-up, zaručený tipy jak být in a "fashionable", odkazy na plastické chirurgy, samá nahá ženská co vypadá jak prostitutka, jakoby vymřeli normální lidé a všichni jen byli slavní, bohatí a dokonalí. Chyběla mi lidskost, tak jsem napsala první článek co si o tom myslím, a dala k tomu svou fotku se špekem na břiše. A už to jelo.

Plánuješ nějak rozvinout svůj projekt v roce 2017?

Nyní v lednu probíhá focení se mnou vybranými ambasadorkami projektu. Celkem je nás 12, a každý měsíc po celý rok 2017 vyjde na mém blogu jeden článek. Blog stavím nový, přizpůsobený článkům, proto ho ještě nevypouštím do světa. Každá z dívek a žen otevře jednu tajnou komnatu, nějaké téma, o kterém se moc nemluví. Budeme mluvit o vzhledu, psychických nemocech, mateřství, showbusinessu, ideálech krásy ve světě, dětství, sociálních sítích atd. Opravdu se na to těším, protože se do mého projektu zapojily samé úžasné slečny a významná jména českého bloggingu a i z dalších oblastí. Vše už ale pofrčí z Austrálie, jelikož tam mám také plány.

Prošla sis v dětství posměšky mířené na tvůj vzhled?

Tím si projde asi každý. Ano, děti se mi smály že jsem mrňavá a pihatá. A puberťáci to samé, navíc že jsem bledá, při těle, nosila jsem brýle atd. Určitě to znáte. Přišla jsem si strašně ošklivá, a nejvíc, když jsem měla za kamarádky vždy nádherné holky. Všichni kluci chtěli je, a nebo mi říkali, že moje mamka vypadá líp jak já a to opravdu nepotěší. Měla jsem příšerný komplex ze silných lýtek a širokých ramen. I v létě bych nosila tepláky a mikinu, hlavně ať mě nikdo nevidí.

Jsi teď spokojená se svým vzhledem?

Dnes je to ale jinak. Pochopila jsem, jak se sebou mluvit a zacházet tak, abych byla spokojená. Teď mám například dobrých 10 kilo navíc, ale netrápím se, protože vím, že je zase shodím. Naučila jsem se na sobě mít ráda a vyzdvihnout to, co je pěkné, jako vlasy, oči, zadek a věci, které nemůžu změnit, jako výšku, pihy, barvu očí, stavbu těla... to prostě neřeším a mám se ráda se vším všudy. Holky se neumí pochválit, a to je děsná škoda. Na zdravém sebevědomí není nic špatného, naopak!

Proč ses vlastně odstěhovala do Austrálie?

To kdybych věděla. Byla to intuice, nějaká síla, která mě pohltila už ve 14 letech, kdy jsem poprvé viděla nějaký film s Olsenkami, jak surfují v Austrálii. Od té doby mě to nepustilo a o pár let později jsem odlétla studovat na 10 měsíců angličtinu. Teď už jsou z toho 4 roky. Asi pořád věřím, že tam na mě čeká nějaké velké osudové štěstí.

V čem je lepší či horší Česko a v čem Austrálie?


Můžu porovnat život v Česku a život na Gold Coastu, kde žiju. Život na Gold Coastu se totiž určitě zásadně liší od života ve velkoměstě. Já si Gold Coast vybrala proto, že jsem chtěla bydlet u moře, v nějakém menším, komornějším městě. Jsem přece jen holka z vesnice. Tam, kde žiju jsou lide určitě sťastnější. Jsou strašně ochotní, usměvaví, nic není problém. Hodně sportují, tráví čas venku, milují zábavu, starají se o sebe i ve stáří. Oproti Čechům jsou ale trochu líní. Myslím, že nemají tak velkou motivaci se např. vzdělávat nebo kariérně růst, protože i když budou pípat celý den na kase v sámošce, vydělají 4x víc, než u nás. To bychom se asi v Čechách také více usmívali. Na druhou stranu, v Čechách mám ráda různorodost, a ta mi na Gold Coastu chybí. Během chvíle můžeme být v kempu u vody, nebo lyžovat na horách. Máme tu města i přírodu, 4 roční období. Cestování je jednodušší, a všude je kultura. Tam sice lidé pořád chodí bez bot a pohodička, ale nikdo neví, kde mají třeba knihovnu. Miluju oboje, tu bezstarostnost a životní styl tam, ale lidi, humor, přírodu a podzim tady. Proto neustále pendluji mezi, a vyhovuje mi to.

Nějaké zvyky, tradice nebo pověry, co tě v Austrálii překvapily nebo ti naopak vadí?

Upřímně mám pocit, že tam kde žiju, je jediná tradice jít každý ráno surfovat. Australané mají své svátky, které dodržují, ale není asi nic, co by mě překvapilo. Pověry mají podobné, třeba jako že černá kočka přes cestu znamená smůlu. Ale jestli je něco, co mě hodně odrovnalo, byl to Vegemite. Australské tradiční jídlo, spíš pomazánka. Je to asi to nejodpornější, co jsem kdy jedla. Asi by mi víc chutnala pomazánka ze švábů. Vůbec nechápu, jak to můžou jíst. Úplně nadšená jsem nebyla z toho, že se nikde na veřejnosti nesmí pít alkohol. Jako mezi námi, dát si na pláži při západu Slunce pivko, to je sen. Ale párkrát jsem to na tajňačku riskla. Čímž navážu na to, že jsem docela rebel, protože tam jsou hodně velké pokuty, za všechno. Jedeš na kole bez helmy? Připrav si minimálně 7000 Kč. Policisté tam jsou opravdu policisté, z těch si srandu nikdo nedělá. Cítíme se tam velmi bezpečně.

Jak to máš s australskou kuchyní?


Miluju to tam! V obchodech je všechno skoro jako u nás, a našla jsem i tajná místa, kde mají třeba naše dobrý kyselý okurky. Celý rok jsou všude hromady ovoce a zeleniny, ten nejlepší meloun na světě, v létě ty nejsladší manga a velká spousta zdravých variant. Tolik druhů nemléka jsem nikde neviděla. Rýžové, mandlové, sojové, kokosové, různé příchutě... mají na to celý regál! Líbí se mi, že je tam na každém rohu místečko, kde dělají čerstvá smoothie, různé fruit bowls a tak. U nás vidím spíš na každém rohu pekárnu nebo uzenářství. A restaurace? Jedna lepší než druhá! Najdete tam všechno, a dělají naprosto fantastické a levné sushi! V Austrálii jsem docela zhubla, a cítila jsem se skvěle. Teď mám ale zase kila nahoře, tak už se těším, až se vrátím a najedu zpět na svý šťavnatý Aussie recepty. A všichni se ptají: Jedla jsi klokaní maso? Ano jedla. Klokani tam jsou přemnožení a ničí jim úrody. Je to maso libovější a zdravější než kuřecí, žádný tuk, ale barvou a chutí připomíná spíš méně výraznou divočinu. Proto nemůžu tvrdit, že by mi to chutnalo, a nikdy víc jsem ho neochutnala. Já ale masu nikdy moc nedala. A jinak? Nejezte Vegemite!

Jak se vám projekt Za normalní holky líbí?

8 comments

  1. Super článok, veľmi rada si takéto rozhovory čítam:) Projekt ma zaujal a je to krásna myšlienka, verím, že bude mať úspech:)

    Giveaway o balíček produktov v hodnote 100€

    ReplyDelete
  2. Opět moc zajímavý rozhovor. Projekt mě zaujal, protože je pravda, že dneska se jede na dokonalost. Lidi by si měli své chybky připustit a umět s nimi žít. :) A i když nejsem zrovna cestovatelka, Austrálie zní lákavě. :D

    ReplyDelete
  3. Velmi pekný a zaujímavý rozhovor. :) Čo sa týka ideálov dnešnej „krásy“ - ľudia neuveriteľne preháňajú, zachádzajú do extrémov a je to čím ďalej tým horšie, preto je veľmi dobré, keď sa niekto pustí do projektov tohto typu. A Austrália vyzerá byť veľmi zaujímavá a exotická, lákavá. Naozaj vydarené ❤

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju! :) Za mě je to taky vážně skvělý nápad!! :)

      Delete
  4. Skvelý rozhovor! Aj projekt je krásna myšlienka a myslím, že presne toto našim krajinám chýbalo! :)
    Ivana xx

    ReplyDelete