Řekni mi, řekni


Po delší době jsem tu s dalším rozhovorem. Tentokrát jsem kontaktovala svoji kamarádku Janette, jejíž přítel bydlí v jižní Koreji. Ptala jsem se na otázky týkající se korejské kultury i jejich vztahu.
„Jak jste se poznali?“

Poznali jsme se největší náhodou. Moje kamarádka měla k-popové vystoupení, tak jsem tam šla fandit a on tam šel s holkou z jeho univerzity (byl tu na Erasmu a cizinci obvykle mívají Čecha, který jim pomáhá řešit problémy či ukazovat kulturu), která ostatně byla rok v Koreji, tak jsem se tam s ní dala do řeči. No a pak tam za ní přišel a já se okamžitě zamilovala.

„Navštěvujete se?“


On se před měsícem vrátil zpátky domů a letenky stojí kolem 20 tisíc, takže se zrovna nevidíme každý víkend, ale máme naplánované společné léto.

„Jakým jazykem spolu mluvíte?“

Mluvíme spolu anglicky.

„Co na Tebe říkají jeho rodiče a co na něj říkají Tvoji rodiče?“

Zatím jsem se viděla jen s jeho mamkou a jednou sestrou a bohužel jen na 40 minut, než jim letělo letadlo, ale myslím, že jsem si vedla dobře. Jeho sestra mi řekla, že vypadám jako Hermiona Granger (Ema Watson), že jsem roztomilá a zeptala se mě, proč s ním vůbec chodím, co na něm vidím. To mi přišlo vtipné. A jeho maminka mě překvapila ještě víc. Starší lidé v Jižní Koreji spíše anglicky nemluví a obecně je Asie dost tradiční v některých směrech, například v respektování starších lidí, než jste vy sám, zrovna Korejci na to kladou veliký důraz. Nejen, že mluví formálně, ale musí se chovat dle určitých pravidel, jako nekoukat lidem do očí, řádně se uklonit (při pozdravu, děkování atd.), spíše nemluvit a nechat mluvit starší a tak dále. Proto jsem byla z našeho setkání dost nervózní, abych na něco nezapomněla a nějak neurazila. Ukázalo se ale, že je jeho maminka velmi milá, řádně jsem ji pozdravila a ona od té chvíle jen zářila, furt se mě na něco ptala, říkala mi, že jsem roztomilá, dokonce se pořád snažila mluvit anglicky, což bylo pro mě velkým překvapením. Nakonec mi řekla, že když jsme se loučily, tak mě objala, řekla mi, že je neuvěřitelně ráda, že mě poznala a že se těší až mě znovu uvidí. Úplně se ve mně něco zlomilo a projela mnou nekonečná radost.

A moje rodina je z něj nadšená. Moje máma bydlí v Paříži, která je sama o sobě multikulturní, a jezdí po světě na konference, už byla i v Japonsku a je tedy obeznámena s konceptem asijské kultury, která se jí moc líbí. Líbí se jí, jak jsou Asiati těžcí pracanti, respektují starší a přírodu. Když jsem přišla s tím, že jsem si našla korejského přítele, tak nepadlo jediné negativní slovo, musím říct, že mám štěstí.

„Jací jsou Korejci?“


Upřímně nevím, protože jsem bohužel v Koreji ještě nebyla. Ale co můžu říct s jistotou, je, že Korejci o sebe více pečují (Korea poměrně klade důraz na fyzický vzhled) a obecně se poměrně hezky oblékají. A k vlastnostem? Můj Korejec není zrovna typický, ale co jsem tak zatím potkala jeho korejské kamarády, tak řeknu jediné, ať už bydlíte kdekoliv, všichni mají rádi dobré jídlo, dobrý alkohol a další světské radosti života.

„Mají Korejci nějaké zajímavé zvyky, pověry čí svátky?“


Slaví lunární (čínský) nový rok a další svátky, které se váží k měsíci. Například Chuseok, dalo by se říct, že je to takové korejské díkuvzdání. Děti většinou k svátkům dostávají od blízkého příbuzenstva peníze. Každopádně jsem si toho ještě moc nezažila, tak neznám vážnost všech těchto událostí. Ale vtipné je, že například Vánoce se spíše slaví s kamarády a Nový rok s rodinou.

K typickým korejským zvykům ale patří již zmiňovaný respekt ke starším, je naprosto normální, když potkáte někoho nového, že první otázka bude směřovaná na váš věk. Odvíjí se od toho mnoho dalších věcí, jako jak s daným člověkem budete mluvit, jak jej budete oslovovat, jak s ním budete jíst či pít. Obvykle starší člověk začíná jíst první jíst a vy nesmíte od stolu odejít dříve než-li on dojí, ale samozřejmě se to netýká všech, protože mladí lidé se tím ne vždy řídí.

K respektu se také váže společenské postavení, například v zaměstnání nemůžete odejít dříve než váš nadřízený a ten zas nemůže odejít dříve než jeho nadřízený, pokud nedostanou svolení. Občas se tedy stává, že nikdo nepracuje, ale vzhledem k tomu, že nejvýše postavený šéf je stále v kanceláři, tak tam musí i ostatní zůstat.

K dalším tradičním zvyklostem je hygiena. Zní to zvláštně, ale dost to vysvětluje. Korejci většinou dost pečují o svůj vzhled a i zdraví, proto většina z nich má svůj ranní i večerní rituál. Je považováno za divné si ráno neumýt obličej alespoň vodou. U žen především, protože korejské ženy se snaží zůstat krásné navždy (a upřímně jim to jde dost slušně), tak ráno mívají rutinu až o dvanácti krocích. Další zajímavostí je, spousta lidí s sebou nosí zubní kartáčky nebo alespoň ústní vodu a před tím než odejdou z restaurace si vyčistí zuby. S krásou bohužel souvisí i plastické operace, Jižní Korea má nejvyšší počet provedených operací. Lidi jsou k sobě dost upřímní, co se týče vzhledu a to vede k velké osobní nejistotě ohledně toho, jak lidi vypadají. V Koreji jsou totiž i trendy ohledně toho, jak by měl člověk vypadat (dvojitá víčka, vystouplá nosní přepážka mezi očima, postava do S - větší prsa, úzký pas, větší zadek, brada do V atd.) a spousta lidí se tím řídí. Dokonce občas rodiče dávají dětem k promoci operaci. Ale zrovna tohle je poměrně kontroverzní téma i tam, ne každý s tím souhlasí nebo se jim to líbí.

Korea má mnoho zvyků a tradic jako jakákoliv jiná země, sama o nich tolik ještě moc nevím, takže jsem je tu nevypsala všechny, protože nechci nikoho mystifikovat.

„Chutná Ti korejská kuchyně?“

Korejská kuchyně? Výborná! Ze začátku jsem se toho bála, protože Korejci jedí slepičí nohy, živé chobotnice, kandované cvrčky a další podivnosti, ale nedělá to každý. Mají víc než dost normálních jídel a rozhodně stojí za to vyzkoušet korejskou kuchyni v restauraci. Jediný problém by mohl být v tom, že mají rádi pálivá jídla. Ale zase ne každé jídlo je pálivé, osobně jsem nikdy pálivá jídla jíst nemohla, jsem na ně totiž hodně citlivá, ale vždy jsou tak báječně ochucená, že i když brečíte, jak pálí, tak musíte jíst dál, protože jsou výborná.

„Plánujete společnou budoucnost?“


Plánujeme, ale je to komplikované. Nechci žít v Česku, on miluje Prahu. On nechce žít v Koreji, já bych tam minimálně na rok, dva chtěla. Mluvili jsme o různých zemích, ale nějak jsme ještě nenašli to pravé. Myslím, že je ale jedno, kde ve finále budeme, pokud tam budeme spolu.

„Ovlivňuje Tě nějak tento vztah s cizincem?“


Hodně mě tento vztah ovlivnil. Uvědomila jsem si, že mám možnosti. Nemusím zůstat v Česku a taky nehodlám. Rozhodla jsem se teď jít studovat korejštinu a korejskou kulturu, abych se tam eventuelně jednou dostala. Nebude to zrovna lehké, protože je Česko levná země a Korea je drahá, ale budu se snažit, protože jsem si v životě konečně našla nějaký zápal.

Máte někoho, jako je Janette, ve svém okolí?

12 comments

  1. Tak to je super, sama žiju s Italem, tak tomu docela dost rozumím :)
    Ejnets in Lisboa
    Zajímá tě cestování? Přidej se do naší skupiny pro Czech Travel Bloggers TADY :)

    ReplyDelete
  2. Krásný článek! Sama jsem se v poslední době začala zajímat o korejskou kulturu, začala jsem se učit korejštinu a jednoho dne se tam chci určitě podívat. Vždycky mě zajímalo jestli by takový vztah fungoval... Vidím, že ano! :) :D

    ReplyDelete
  3. Pěkný rozhovor. Nevím jestli jsem to přehlédla, ale jak dlouho jsou spolu? :)
    Upřímně nevím jestli bych takovou vzdálenost vydržela. S Medvědem jsme byli od sebe přes celou ČR radši jsme se sestěhovali. :D

    Medvědova slečna

    ReplyDelete
  4. Korejská kuchyně musí být zajímavá. Tuším, že jsem nic nejedla, ale ráda bych :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Já také ne a také bych ráda něco ochutnala - ráda ochutnávám nová jídla. :)

      Delete
  5. A wonderful post, dear! And the blog is very cool!
    I will be glad friendship blogs ♥
    Julia Shkvo

    ReplyDelete
  6. Moc pěkný rozhovor, takové mě opravdu baví :)

    Piosek

    ReplyDelete