6. 8. 2017

SEBELÁSKA.

Asi před měsícem jsem se na svém Instagramu ptala, zda se mezi mými followers najde někdo, kdo se nenávidí, jelikož mě opravdu zaskočil jeden nenávistný komentář k sobě samému u jednoho YouTube videa. A počet lidí, kteří mi napsali, mě zaskočil snad ještě více.


Napsalo mi 70 z 5 000 lidí, kteří mé Instastories viděli. Nikomu z vás jsem neodepisovala, protože by to nemělo cenu. Každý z vás má pohled na sebe ve své hlavě a může ho změnit jen on, nikdo jiný.

Chtěla bych vám alespoň tady na blogu shrnout, co si o sebelásce myslím a jak jsem jí docílila u sebe. Na změnu mého myšlení měl určitě vliv i přítel, ale o tom už jsem psala v jiném článku.

Na mém těle bylo opravdu hodně částí, které se mi nelíbily. S čím jsem ale zápasila nejvíce byla prsa. Nemohla jsem totiž o nich říct, že by byla malá. Na můj vkus byla až příliš velká.

Dříve jsem kvůli velikosti svých prsou i plakala a hledala si operace na jejich zmenšení. Postupem času jsem si ale uvědomila, že právě ta prsa jsou pro mě typická a patří ke mně.

A kdybych si je někdy opravdu nechala operativně zmenšit, tak se o něco přiblížím k ostatním holkám a přijdu o tak typickou část těla, která mě dělá mnou.


Myslím, že u všech částí těla, se kterými nejsme spokojení, je potřeba si uvědomit, že ve většině případů plní svoji funkci. Nohy chodí, v břiše se odehrává trávicí proces a prsa nám jednou poslouží ke kojení. 

Je lepší mít ty strašně tlustý nohy nebo žádné? Asi vám ani nemusím psát, jak by žena sedící na vozíku za vaše zdravé nohy šla i přes mrtvoly, a to se vám ani nelíbí.


Každá jsme nějaká, jedna má malá prsa a druhá velká, třetí postavu typu hrušky a čtvrtá jablka... A když nemáte extrémní nadváhu lomeno podváhu není důvod se s tím každý den trápit.




A jak to máte se sebeláskou vy?
Přeji krásný zbytek dne, Michaela.

10 komentářů:

  1. Napsala jsi to opravdu dobře. Ještě nedávno jsem si tyto věci neuvědomovala, ale po té změně, co jsem se začala mít ráda, si toho všímá i mé okolí. Lidé se mi více ozývají, více se mnou komunikují. Sice to moc nechápu, ale je to tak:D Máš můj obdiv, Míšo, protože tohle se každému nepovede. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pekný článok. Láska k sebe samému je dôležitá. Nemali by sme sa pozerať na iných a chcieť vyzerať ako oni, pretože to čo máme nás charakterizuje a patrí to k nám :)

    Wear the Confidence

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsaný článek, doufám že to spoustu lidí inspiruje :) Úplně mě zamrzely ty zprávy, je škoda, když si o sobě tohle lidi myslí :/
    Petra | www.mygoldenmind.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. A tady zanechám komentář! :D Já jsem člověk, co když je jenom sám se sebou, tak se má až příliš rád. Takový narcismus možná. Vlastnost, se kterou jsem se narodil. Okolí mi však mé vysoké sebevědomí srazilo perfektně. Ano, jsem tlustý a jsem spokojený. Nemám nějakou morbidní nadváhu, ale nějaká prostě je, no. Ze zdravotního hlediska se snažím svou váhu držet a postupně snižovat. Postupně, není kam spěchat, mám na to celý život přeci. :D A co chci říci. Styděl jsem se za své tělo ještě donedávna a záviděl tlustým lidem, kteří vypadali spokojeně a vůbec to neřešili. Byli se svým tělem jedna součást. A pak jsem jednoho dne zjistil, že i já jsem ten tlustý člověk, co je spokojený. Přenesl jsem se z toho dětského módu, kdy se takové kraviny řeší, do nějaké vyspělejší podoby. A protože mám zažitý stereotyp, že dospělí lidé nehledí tolik na vzhled a celkově jsou rozumnější, o to víc mě mrzí, když mi nějaký dospělák vytkne, že jsem korpulentnějších rozměrů. Už se z toho však nehroutím, protože mám své tělo rád. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem kamarádce řekla, že si o sobě myslím, že jsem hezká a nic bych na sobě nechtěla změnit, tak na mě koukala jak na blázna. :D Takže Tě chápu. :D

      Vymazat
  5. Mě za malá prsa šikanovali, měla jsem velké deprese, ani ne z toho, že je to pravda, ale pro to, že ten kluk, který mi to napsal byl na mě ošklivý a já nevím, proč se tak ke mně choval. Moc hezky napsáno. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat