Sedím v bytě ve své vysněné Praze (který není můj, protože jsem v šesti letech chodila do první třídy místo toho, abych nakupovala byty o sedm milionů levnější, než jsou teď) a při poslechu Palaye Royale přemýšlím, co se změnilo za posledních pět let od napsání mého posledního článku.
Rozešla jsem se se svým prvním přítele (a pár dalšími, kteří přišli po něm), vystudovala jsem ekonomiku v lesním hospodářství (a v posledním ročníku si uvědomila, že to dělat nechci), pořídila jsem si psa (a v prvních měsících společného soužití jsem myslela, že si rozmyslím i to), prošla jsem pár kurzy a začala pracovat v IT (konečně)... Možná si říkáte, proč používám tolik závorek. Nevím (ale při jejich čtení přidejte k tónu hlasu ve své hlavě špetku sarkasmu). Nebo, proč sakra píšu článek po pěti letech. Nevím (také je možné, že si nic takového neřeknete, protože si to nepřečtete).
Vlastně mě překvapilo, že mé nejbližší momentálně tvoří lidé, které jsem potkala až po dvacítce. Říkám si, kam se poděly přátelství a vztahy, které měly být na celý život. Co když za pár let budu mít okolo sebe zase jiné lidi? Dávalo by to smysl, neustále se dobrovolně i nedobrovolně vyvíjíme, měníme své názory atd. Můžeme si tak jednoduše přestat rozumět. Mělo by nám tedy záležet hlavně na nás? Píšu, co mě napadá – asi bych si měla dát čokoládu pro lepší náladu.
** O jednu kostičku později
Řekla bych, že jsem méně naivní a více sebevědomá. Pokud chcete uvést příklad, tak by mě odpověď: „Necháme to viset ve vzduchu,“ na otázku posunutí vztahu na další úroveň už neuspokojila, a při prosení o sex se mnou bych si rovnou balila kufry. (Tyto příklady jsou samozřejmě skoro úplně čistě náhodné.)
** O dvě kostičky později
Přibrala jsem. Ne tedy po těch dvou kostičkách čokolády, ale po pár měsících ve spokojeném vztahu. Konečně mám zadek. Jako bonus mě začalo bavit chodit do posilovny, za to jsem na sebe pyšná.
Vyzkoušela jsem spoustu nových aktivit, které mě po chvilce přestaly bavit (focení, háčkování, jízda na koni, lezení, zpěv atd.) Uklidňuju se tím, že kdybych nezkoušela tolik nových věcí, tak nemám svou současnou práci. K té jsem potřebovala hodně odhodlání a myslím si, že i díky tomu mám teď větší sebevědomí. No a můj bázlivý pes mi nedává moc na výběr, takže i trénink psů (spíš psa) mi zůstal a zůstane jako koníček. Fun Fact: Trenér psů stojí na hodinu stejně jako terapeut (třikrát sláva).
Také jsem se změnila v tom, že se ráda bavím o (pro někoho tabu) tématech a uvědomila jsem si, že pokud nechci děti, tak je mít nemusím.
Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna a výsledkem by tak jako tak bylo, že se toho změnilo hodně. Jak jste se změnili vy?
PS: Pokud chcete vidět více než 10 fotek mě a mého psa, tak na Instagramu jsem jako @michaela_sore.
No comments