Jak jsem hrála ve filmu

Před rokem jsem hrála vězně koncentračního tábora v německém dokumentu. Pár mých čtenářů to zaujalo a ptali se mě na různé otázky ohledně natáčení, a tak jsem se rozhodla, že sepíšu tento příspěvek. Dokument ještě nevyšel, ale až se tak stane, určitě vám dám vědět.

Druhá světová válka patří mezi má oblíbená období dějin, a proto mě zaujalo natáčení válečného dokumentu u nás na vesnici. Jelikož mamka pracuje na stejném místě, kde se mělo natáčet, tak přišla do styku s produkčním. „Jestli já ten film taky nezkusím,“ smála se mamka. „Tak přijďte na casting!“ „To já spíš řeknu dceři,“ vrtěla hlavou. Při básnění o mém vzhledu mu mamka vnutila moje fotky. Za okamžik volal, že mě režisér ve filmu potřebuje! Na casting jsme nakonec šly obě a prošly jsme. Jak probíhal? Vyplnily jsme o sobě základní údaje a pokračovaly do místnosti, kde seděl filmový štáb. Přeměřili nás a zapsali si naše míry. Kameraman nás následně natočil s číslem v ruce.

1. 4. 2017 byl Den D. Už při strávení první hodiny na židli jsem usoudila, že být hercem je hlavně o čekání. Po chvilce nás ale navlékli do vězeňského oděvu a čekali jsme dál. Když jsem vyšla z „kostymérny“ začali si mě tam fotit herci gestapa. Mám s nimi hned několik fotek, ale naštěstí jsem s nimi už nikdy nepřišla do styku. Auto nás odvezlo na první filmovou lokaci, do pískovny. Na tomto místě se nám také představil americký herec Bill Oberst Jr. „I love czech food!“ oznámil nám s nadšením. I když česká kuchyně nepatří mezi mé oblíbené, tak mě to potěšilo. Při obou dvou scénách v pískovně jsem pouze přešla před kamerou. Po natáčení jsme se vrátili na oběd. Nechutnal mi. Nastal čas se přesunout na druhou filmovou lokaci, kde jsme natočili pár scén, jak nastupujeme do dobytčáku a odjíždíme. Tato scéna se točila asi šestkrát a druhý den mě tak bolely nohy, jako kdybych udělala 100 dřepů.

„Je mi zima,“ stěžovala jsem si k večeru. Jeden z herců gestapa přes mě hodil kabát. Bylo to od něj hezké do chvíle, než mi mamka šla pro párek s hořčicí. „Máte Facebook?“ Přesně toho jsem se bála. Vžijte se do mé situace. Máte na svých ramenou jeho kabát a on se vás zeptá na Facebook. Nemůžete říct, že ne. „Mám,“ odpověděla jsem nejistě. Takže si to shrneme: Nabídl mi svůj kabát, abych ho nemohla odmítnout. Využil situace, kdy mamka byla pryč. Byl rozvedený. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem ho na Facebooku ignorovala. Pro příště alespoň vím, že už nikdy nemám od cizího člověka nic přijímat. A byl konec. Za natáčecí den jsem dostala 1800 Kč. Na natáčení bych kývla i bez honoráře, takže mě tato částka mile překvapila.

Dělali jste někdy komparz ve filmu?